Schopnost vést lidi nemusí být spojena s nejvýraznějším vystupováním, největší společenskou energií ani ochotou veřejně se označovat za lídra. Nová data o neurodivergentních vedoucích ukazují širší problém talentového řízení: lidé mohou podávat dobrý výkon a přesto se sami v roli vedoucího cítit méně jistě, pokud okolí jejich styl dlouhodobě nepotvrzuje jako legitimní. Firma proto potřebuje oddělit skutečné výsledky leadershipu od stereotypu jeho projevu.
